České Švýcarsko: Nejlepší tipy na víkendový výlet

Pravčická brána - největší pískovcová brána Evropy

Když se řekne nejmonumentálnější přírodní skalní brána v Evropě, málokdo tuší, že se nachází přímo u nás. Pravčická brána v srdci Českého Švýcarska je opravdu něco, co musíte vidět na vlastní oči. Představte si obrovský oblouk z pískovce, 26,5 metru široký a 16 metrů vysoký – fotky prostě nestačí. Příroda si na tomhle mistrovském díle dala opravdu záležet, pracovala na něm celé miliony let.

Výlet k Pravčické bráně patří mezi nejoblíbenější túry v celém regionu a není se čemu divit. Většina lidí vyráží z Hřenska, odkud vede pěkně značená cesta lesem. Počítejte zhruba se dvěma až třemi hodinami chůze. Nic moc náročného vás nečeká, ale trochu do kopce to půjde a pořádné boty rozhodně oceníte.

Po cestě se budete prodírat hustými bukovými a smrkovými lesy, které mají tak typickou atmosféru zdejší krajiny. Značení je srozumitelné, takže se neztratíte. Tady a tam narazíte na lavičky, kde si můžete sednout a trochu popadnout dech. V létě oceníte, že většinu cesty jdete ve stínu – při vedru je to prostě spása.

A pak to přijde. Najednou před sebou uvidíte tu obrovskou skalní bránu a úplně vám spadne čelist. Je to ještě větší a působivější, než jste čekali. Hned pod ní stojí Sokolí hnízdo – romantická horská chaloupka z roku 1881, dnes tam najdete restauraci a muzeum. Z terasy je výhled, že se vám zatočí hlava.

Jedna věc vás možná trochu zklamá – přímo pod bránou už procházet nemůžete. Od roku 1982, kdy se odtud zřítil kus skály, to prostě nejde. Bezpečnost především. Ale věřte, že i z vyhlídkových míst je to úžasný zážitek.

Ještě než vyrazíte, počítejte s tím, že vstup do národního parku se platí. Nejlepší je vyrazit od jara do podzimu, kdy jsou všechny cesty v pohodě. V zimě to může být docela dobrodružství se sněhem a ledem, tak si dejte pozor.

Edmundova soutěska a romantické skalní průchody

Edmundova soutěska patří mezi ta místa v Českém Švýcarsku, která vám jednoduše vyrazí dech. Tahle úzká skalní roklina je prostě povinná zastávka, když se vydáte objevovat tento kouzelný kout naší země. Představte si procházku mezi pískovcovými stěnami, které se nad vámi tyčí do výšky několika desítek metrů – takový zážitek se jen tak nevidí.

Najdete ji kousek od Hřenska a dostanete se k ní poměrně snadno z více stran. Skvělé na tom je, že si můžete vybrat – buď si uděláte pořádný celodenní výšlap, nebo jen příjemnou kratší procházku. Turistické stezky jsou dobře značené a vedou nádhernými místy, která jsou pro národní park typická. Už samotná cesta k soutěsce stojí za to – potkáte zajímavé skalní útvary a projdete hustými lesy, které tahle oblast nabízí.

A pak přijde ten okamžik, kdy vstoupíte do samotné soutěsky. Tohle si prostě musíte zažít na vlastní kůži. Kráčíte po dřevěných lávkách a schodech mezi skalními stěnami, které se k sobě někde tak těsně přibližují, že máte pocit, jako by se nad vámi málem dotýkaly. Je to takové intimní setkání s přírodou – jen vy a ty obrovské skály kolem. Všude vidíte vlhké povrchy porostlé mechem a kapradím, celé to má atmosféru jak z pohádky.

Když se zamyslíte nad tím, jak tohle všechno vzniklo, je to fascinující. Voda a čas dokázaly z pískovce vytvořit propletený systém průchodů, jeskyní a nejrůznějších zákoutí. Při pohledu na jednotlivé vrstvy hornin si uvědomíte, že tady sledujete příběh starý miliony let.

Máte rádi focení? Pak jste tady v ráji. Jak si to světlo hraje se stíny mezi těmi vysokými stěnami – to je prostě nádhera. Zkuste přijít ráno nebo večer, když sluneční paprsky pronikají do úzkých míst a vytvářejí kouzelné efekty. A každé roční období má své kouzlo – na jaře je všechno svěží a zelené, v létě najdete příjemný chládek, na podzim vás ohromí barvy listí a v zimě se skály zdobí ledovými krápníky.

Když už budete v okolí, rozhodně se podívejte i jinam. Okolní turistické trasy vás zavedou k vyhlídkám, odkud uvidíte České Švýcarsko jako na dlani. Dá se to skvěle zkombinovat – soutěsku prohlédnete a pak vyrazíte objevovat další zajímavosti v okolí. Perfektní program na celý den v přírodě, ať už patříte mezi zdatné turisty, nebo prostě hledáte pohodu a krásné zážitky s rodinou a dětmi.

Tiské stěny s úchvatnými vyhlídkami

Tiské stěny jsou zkrátka místo, které vás dostane. Představte si monumentální pískovcové věže tyčící se kolem vás a hluboké rokle, kam slunce pronikne jen v určitých chvílích dne. Tohle skalní město nedaleko Tisé patří k tomu nejlepšímu, co České Švýcarsko nabízí. Ty geologické útvary – některé vysoké až třicet metrů – tvoří bludiště úzkých průchodů, jeskyní a vyhlídek, odkud se vám otevřou pohledy, že vám spadne čelist.

Chystáte se sem vyrazit? Dobrá zpráva – nemusíte být žádný horolezec. Areál má dva okruhy pro různé typy návštěvníků. Malý okruh zvládnete s dětmi nebo s babičkou, je to asi půlhodinka pohodové chůze kolem těch nejznámějších skal. Žádné velké stoupání, prostě si to užijete bez zadýchání. Velký okruh je jiná písnička – hodina až půldruhá, místami šplháte po žebřících a protahujete se úzkými průchody mezi skalami. Ale když se pak dostanete nahoru? Ty výhledy vám vyrazí dech.

Z Malé vyhlídky uvidíte Labské pískovce a když máte štěstí na počasí, dokoukáte až k Lužickým horám. Velká vyhlídka je pak taková třešnička na dortu – celé skalní město, vesnice Tisá dole pod vámi, lesy dokola. Zkuste si to načasovat na západ slunce. Když sluneční paprsky prosvěcují mezi skalami a tvoří tu hru světla a stínů, je to prostě kouzelné.

Ano, za vstup se platí, ale ty peníze jdou na údržbu cest a schodů, což oceníte, když tam půjdete. Můžete přijet kdykoliv během roku – každé roční období má svoje kouzlo. V létě vás skály příjemně schladí, na podzim to kolem září barvami, zima promění skalní město v ledovou říši a na jaře je tu všechno svěží a voní to probuzením přírody.

Jen si dejte pozor a držte se značených tras. Některé části jsou uzavřené – buď tam hnízdí vzácní ptáci, nebo hrozí pád kamení. Obujte si pořádné boty s dobrou podrážkou, protože po dešti nebo v zimě to může být pěkně kluzké. Fotíte rádi? Pak jste tady v ráji. Každý kout nabízí nějaký zajímavý záběr, motivy jsou tu prakticky na každém kroku.

A když budete mít čas, projděte si i okolí. Jetřichovický potok nebo romantický Dolský mlýn stojí za to. Chcete zůstat déle? V okolních penzionech a chatách vás rádi ubytují a nakrmí místními specialitami.

Jetřichovické vyhlídky a Mariina vyhlídka

Jetřichovické vyhlídky patří mezi nejoblíbenější turistické cíle v Českém Švýcarsku. Stojíte na pískovcové skále a pod vámi se rozprostírá krajina jako z pohádky – skalní věže, husté lesy a údolí, kam až oko dohlédne. Tohle místo v severní části národního parku si každý rok najdou tisíce lidí z Česka i ze zahraničí, a není se co divit.

Když plánujete výlet do Českého Švýcarska, určitě si tyto vyhlídky zapište na seznam. Je to skvělá kombinace – krásná příroda, zajímavá geologie a zároveň pohodlné turistické trasy. Nikoho tu nenecháte jen tak čekat v autě.

Celý okruh vede po červeně značené turistické trase přímo z Jetřichovic. Nebojte se, není to nic hrozného – trasu zvládnete s dětmi i když nejste zrovna sportovní typy. Deset kilometrů se dá v pohodě ujít za tři až čtyři hodiny, a to i s občasnou přestávkou na svačinu. Cestou vás čeká typická krajina Českého Švýcarska – jednou jdete hustým lesem, za chvíli obdivujete mohutné pískovcové útvary.

První zastávkou bývá Rudolfův kámen. Jméno dostal po korunním princi Rudolfovi, který se tu stavil někdy v devatenáctém století. Výhled odtud na Jetřichovickou kotlinu a okolní skalní města vám vyrazí dech. O kousek dál narazíte na vyhlídku Wilhelmina – stejně krásná, jen trochu jiný úhel pohledu. Obě vyhlídky mají zábradlí a informační tabule, takže se dozvíte víc o historii i přírodě kolem.

Pravá perla celého okruhu je ale Mariina vyhlídka. To je ta, kvůli které sem lidé jezdí nejvíc. Stojíte na vysoké pískovcové skále a před vámi se táhne celé území Českého Švýcarsko-Lužických hor. Když je hezky, dohlédnete až k Děčínskému Sněžníku a dalším vrcholům. Mariina – pojmenovaná po ženě místního lesníka – je prostě symbol romantiky tohohle kraje.

Cesta k ní má své kouzlo. Jdete úzkými skalními průchody a po dřevěných lávkách, což celému výletu dodává na dobrodružnosti. Nebojte se, všechno je bezpečné, jen když prší nebo v zimě musíte dávat větší pozor. Samotná vyhlídková plošina je dost velká, takže se tam v klidu rozložíte, vyfotíte krajinu a prostě si to užijete. Spousta lidí tu sedí třeba i hodinu – jen tak koukají a odpočívají.

Dobré zprávy? Trasa je přístupná po celý rok a každé roční období má své kouzlo. Na jaře tu vykvétají první květiny a příroda se probouzí. V létě vás lesy schová před sluncem. Podzim je úžasný kvůli barvám listí a zima? Ta je tady jako z pohádky, všechno zasněžené a tiché. Chcete nejhezčí fotky? Vyražte brzy ráno nebo před západem slunce – nízké sluníčko dělá na těch pískovcových skalách úžasné světelné efekty.

Divoká soutěska s křišťálově čistým potokem

Divoká soutěska s křišťálově čistým potokem – tohle místo vás prostě dostane. Když se poprvé prodřete mezi vysoké pískovcové stěny a uslyšíte ten zvuk vody, pochopíte, proč sem lidi jezdí znovu a znovu. Voda si tady po tisíce let razila cestu a vytvořila něco, co vám žádný architekt nenavrhne – meandrující korýtko plné peřejí, tichých tůní a nečekaných zákoutí.

Představte si, že kráčíte podél potoka a najednou vás to celé pohltí. Zvuk zurčící vody se mísí s šelestem listí, občas zazpívá pták a vy jen zíráte do té průzračné vody, kde se zrcadlí mohutné skalní stěny porostlé mechem a kapradinami. Vzduch? Ten je tady úplně jiný než kousek vedle – chladnější, vlhčí, jakoby těžší. Vzniká tu specifické mikroklima, které milují vzácné rostliny a živočichové.

Ale pozor, není to procházka růžovým sadem. Stezka tu vyžaduje slušnou kondici a hlavně bedlivý pohled pod nohy. Dřevěné lávky a můstky bývají od vlhkosti a mechu pěkně kluzké. Pevná obuv s dobrou podrážkou je tu naprostá nutnost – žádné sandály nebo gumáky. Místami se musíte protáhnout úzkými průchody mezi skalami, jindy zase přeskakovat z kamene na kámen přes potok. Někdy to chce i trochu odvahy.

Geologie tohoto místa je fascinující kapitola sama o sobě. Pískovcové stěny vypadají jako obrovská kniha, kde každá vrstva vypráví jiný příběh. Tady jsou hladké a zaoblené, tam zase ostré a zubaté. Narazíte na zajímavé skalní útvary, převisy a malé jeskyňky, které vznikly během milionů let – voda a vítr jsou trpěliví sochaři.

Vegetace? Ta je tu jako z přírodopisného atlasu. Mezi běžnými buky, smrky a jedlemi najdete vzácné kapradiny, mechorosty a lišejníky, které by jinde nepřežily. Na skalních stěnách se drží rostliny, u kterých člověk ani nechápe, z čeho se živí. Na jaře se pak soutěska promění v barevnou explozi – sasanky, plicníky a další jarní květiny vytvoří koberec, který stojí za to vidět.

V čisté vodě potoka žije svůj život celá řada tvorů. Můžete tu potkat pstruhy a mloka skvrnitého – toho vzácného obojživelníka, kterého už jinde moc neuvidíte. Na březích se to hemží vážkami a jepicemi, pro které je tohle prostředí jako ráj na zemi.

Pro fotografy je soutěska doslova poklad. Kapky vody na mechových polštářích, dramatické pohledy na skalní stěny, dlouhé expozice zachycující proud vody – inspirace na každém kroku a v každém ročním období. A když přijdete v zimě? Tehdy se dostanete do úplně jiného světa. Zamrzlé vodopády a rampouchy proměňují soutěsku v pohádkovou scenérii, která vám vyrazí dech.

Hřensko - vstupní brána do národního parku

Hřensko je jedinečná vstupní brána do Národního parku České Švýcarsko, kam každý rok proudí tisíce návštěvníků. Tahle malá vesnice v nejsevernějším cípu naší republiky leží v pouhých 115 metrech nad mořem – je to tedy nejníže položená obec u nás. A právě tady začíná většina turistických výletů do srdce národního parku, kde vás čeká nezapomenutelná krajina pískovcových skalních měst a hlubokých kaňonů.

Samotná procházka po Hřensku má své kouzlo. Vesnice se táhne podél silnice, která kopíruje tok Labe, a když vidíte ty domy vytesané přímo ve skále, máte pocit, že jste se ocitli v jiné době. Tahle architektura nemá v Česku obdoby a odráží historii místa, které bylo po staletí důležitým obchodním uzlem mezi Čechami a Saskem. Dnes je Hřensko výchozím bodem pro nejoblíbenější túry v oblasti a najdete tu všechno potřebné – parkoviště, restaurace i ubytování.

Kam se vydat? Nejoblíbenější je rozhodně výlet k Pravčické bráně, což je největší přírodní pískovcový oblouk v Evropě. Cesta tam vede nádhernou krajinou plnou skalních útvarů, kde se střídají husté lesy s výhledy do okolních údolí. Můžete si vybrat z několika tras podle toho, jak jste na tom kondičně – ta nejkratší vás zabere asi hodinu a půl mírného stoupání. Spousta lidí ale volí kombinaci pěší túry s plavbou na lodičkách Edmundovou a Divokou soutěskou. Je to úžasný zážitek vidět krásy parku z vody.

Edmundova soutěska začína přímo v Hřensku a nabízí romantickou plavbu úzkým kaňonem, kde se na obou stranách tyčí strmé pískovcové stěny porostlé mechem a kapradím. Zvládnou to i rodiny s dětmi, není to náročné. Divoká soutěska je pak ještě dramatičtější – užší průchody, divočejší příroda kolem. Celá trasa včetně pěších úseků zabere tak dvě až tři hodiny a patří mezi absolutní povinnost při návštěvě Českého Švýcarska.

Máte raději náročnější výlety? Okolí Hřenska nabízí spoustu dalších tras k méně známým, ale stejně zajímavým místům. Gabrielina stezka, Růžovský vrch nebo vyhlídka Belvedér vám ukážou nádherné panoramatické výhledy. V zimě má Hřensko úplně jinou atmosféru – zamrzlé vodopády a zasněžené skály vypadají jako z pohádky. Hřensko je prostě ideální základna pro poznávání celého národního parku, ať už plánujete jednodenní výšlap nebo víc dní v regionu.

Soutěsky Kamenice na lodičkách nebo pěšky

Soutěsky Kamenice patří k tomu nejkrásnějšímu, co v Českém Švýcarsku můžete zažít. Máte dvě možnosti, jak si je užít – buď se necháte provézt na tradičních lodičkách, nebo se vydáte pěšky po stezkách podél říčky. Záleží jen na vás, co vám víc vyhovuje a jak se cítíte.

Plavba na lodičkách? To je opravdu něco, co si tu nesmíte nechat ujít. Představte si, jak plujete úzkými kaňony, kde se nad vámi tyčí mohutné skalní stěny – někde až několik desítek metrů vysoko. Lodníci ve svých tradičních oblečcích vás provedou dvěma hlavními úseky – Edmundovou a Divokou soutěskou. A ten pohled na pískovcové skály, které tu voda po tisíce let tvarovala, je prostě úchvatný. Když se pak světlo odráží od hladiny a hraje si na mokrých stěnách, cítíte, že jste na místě, které má opravdu zvláštní atmosféru.

Každá plavba trvá asi dvacet minut. Mezi nimi pak musíte projít kousek pěšky po dřevěných lávkách a schodech. Celkem vás čeká asi osm kilometrů a počítejte, že tam strávíte tři až čtyři hodiny. Jen pozor – plavby nejsou dostupné celý rok. Obvykle je sezona od dubna do října, ale záleží na počasí a hlavně na tom, jestli je vody dost. V zimě nebo při nízkém stavu prostě lodičky nejezdí.

Pokud raději chodíte po svých a máte rádi aktivní pohyb, vezměte to pěšky. Stezky vedou po horních hranách kaňonů a věřte, že pohled odtamtud je úplně jiný než zespodu. Můžete si vybrat z několika tras podle toho, jak jste na tom s kondicí. Vyhlídky jsou nádherné a navíc máte čas zastavit se, kde chcete, a objevit místa, kam se většina turistů ani nedostane.

A víte, co je nejlepší? Zkombinovat obojí. Nejdřív si užijete plavbu a pak se vydáte nahoru na vyhlídky. Když pak vidíte ty úzké průsmyky, kterými jste před chvílí projížděli, z ptačí perspektivy, teprve pak pochopíte, jak obrovské ty skalní útvary jsou.

Jen si to trochu naplánujte. O víkendech a hlavně během prázdnin může být u lodičkářské stanice pořádná fronta. Chcete-li se jí vyhnout, přijďte brzy ráno nebo naopak odpoledne, kdy už většina lidí odchází. A ještě jedna důležitá věc – plavba se platí zvlášť, není zahnutá v běžném vstupném do národního parku. Zaplatíte ji přímo lodníkům.

Růžovský vrch s panoramatickým rozhledem

Růžovský vrch je jedním z nejhezčích míst v České Švýcarsku, odkud máte výhled, který vám prostě utkvěl v paměti. Pokud přemýšlíte, kam vyrazit na výlet, tohle není jen další zastávka na mapě – tady zažijete něco víc než standardní turistickou okružní.

Najdete ho kousek od vesničky Růžová, která mu dala jméno, a vypíná se do výšky 619 metrů. Cesta nahoru není žádná dřina, takže sem klidně můžete vzít děti nebo prarodiče. A přitom vás čeká zážitek, který se vyrovná těm nejslavnějším vyhlídkám v okolí.

Na vrchol vede převážně lesem, což oceníte hlavně v létě, kdy stromy dávají příjemný stín. Stoupání je pozvolné a nijak moc prudké, takže si to užijete i když zrovna nejste v nejlepší kondici. Po cestě narazíte na pískovcové skály a bujnou zeleň, která je pro tuhle krajinu typická.

To nejlepší ale čeká nahoře – dřevěná rozhledna z počátku dvacátého století. Když vyšplháte na horní plošinu, otevře se vám výhled, při kterém vám spadne čelist. Na severu vidíte Děčínský Sněžník, na východě Jetřichovické stěny, k jihu se rozprostírá České středohoří a na západě dominují Labské pískovce.

Když je dobrá viditelnost, dohlédnete až do Německa, konkrétně do Saského Švýcarska, které vlastně s naší Českou Švýcarskem tvoří jeden celek. Odtud pochopíte, jak obrovský a unikátní je tahle pískovcová krajina – táhne se přes celé pohraničí a nebere ohledy na mapy.

Růžovský vrch se skvěle hodí jako součást delšího výletu. Máte odtud blízko k Pravčické bráně, Jetřichovickým stěnám nebo třeba k Dolskému mlýnu. Můžete ho využít jako startovní bod nebo prostě jen zajít cestou, když plánujete delší túru.

V okolí najdete spoustu turistických tras – lehčích i náročnějších – které vás zavedou mezi skalní města, do hlubokých roklí a k romantickým výhledům. Fotíte rádi? Pak tohle místo musíte zažít při východu nebo západu slunce, kdy krajina dostává neskutečné barvy.

V zimě je tady úplně jiná atmosféra. Zasněžená krajina pod vámi vypadá jako z pohádky a zimní ticho vás úplně pohltí a uklidní. Nahoru se dá dostat i v téhle roční době, jen počítejte s tím, že schody na rozhledně můžou být namrzlé.

Dolský mlýn a malebné údolí Kamenice

Dolský mlýn je místem, které vás prostě musí okouzlit. Když se vydáte do hlubokého kaňonu řeky Kamenice, najednou se octnete v úplně jiném světě – daleko od každodenního shonu a starostí. Cesta k Dolskému mlýnu vede malebným údolím, kde vás na každém kroku překvapí nějaký ten skalní útvar, bujná zeleň nebo křišťálově čistá voda, která si tiše šumí své.

Tahle stavba tu stojí už od šestnáctého století. Představte si, kolik generací tady mlelo obilí a řezalo dřevo! V létě tu dnes funguje příjemná restaurace, kde si můžete dát něco dobrého z tradiční české kuchyně. A to posezení na terase s výhledem na řeku a ty mohutné skály kolem? Tohle si prostě musíte zažít na vlastní kůži.

Řeka Kamenice si tady za miliony let vytvořila skutečný skvost – hluboký kaňon se stěnami, které místami vystupují přes sto metrů. Procházka údolím je jako putování stále novou krajinou – chvíli jdete úzkou soutěskou, kam skoro nepronikne světlo, a za chvíli se octnete v širším údolí s klikatící se řekou a malými písečnými plážičkami. Nebojte se sem vzít děti, trasy jsou skvěle značené a udržované.

Zkuste si naplánovat výlet od Hřenska přes Edmundovu soutěsku až k mlýnu. Nejdřív vás čeká plavba lodí – lodníci vás provedou tím úzkým kaňonem a povídají si s vámi o historii těchto míst. Není to žádná turistická atrakce na kolečkách, ale opravdový zážitek. Pak pokračujete pěšky lesním údolím, kde se nad vámi tyčí pískovcové věže porostlé mechem a kapradím.

Kolem mlýna vede i několik naučných stezek. Žije tady spousta vzácných rostlin a živočichů, které se dokázaly přizpůsobit těmhle skalnatým podmínkám. Máte-li štěstí a jste trochu pozorní, můžete zahlédnout ledňáčka říčního nebo skorce vodního.

Máte chuť na delší túru? Od Dolského mlýna můžete jít dál k Divoké soutěsce, což je další kouzelné místo v okolí. Celá trasa z Hřenska přes obě soutěsky a zpět má asi patnáct kilometrů – ideální na celodenní výlet s časem na odpočinek a pořádné focení. Vezměte si sebou pořádnou zásobu vody a něco na zub, protože kromě té restaurace u mlýna tady nikde nic nekoupíte.

Kdy sem vyrazit? Nejlepší je to od května do října, kdy jezdí lodě a mlýnská restaurace má otevřeno. V zimě má údolí úplně jiné kouzlo, ale musíte počítat s tím, že některé služby nepoběží a kvůli sněhu a ledu to může být trochu náročnější.

České Švýcarsko je místem, kde se skály tyčí jako kamenní strážci dávných časů a kde každá stezka odhaluje novou tvář přírody - od Pravčické brány po tiché kaňony Kamenice, kde voda vyprávěla své příběhy po tisíce let a kam se musí vrátit každý, kdo hledá pravou krásu divočiny

Vojtěch Horák

Turistické trasy pro rodiny s dětmi

České Švýcarsko je skvělé místo, kam vyrazit s dětmi. Najdete tu spoustu tras, které zvládnou i ti nejmenší turisté, a přitom vás všechny odmění krásnými výhledy a zážitky, na které se nezapomíná. Jak vybrat tu správnou cestu? Prostě takovou, která není moc náročná, ale zároveň nabídne dětem dost zajímavého.

Pravčická brána je jasná volba číslo jedna, když plánujete rodinný výlet. Je to největší pískovcový oblouk v Evropě a na vlastní oči působí ještě impozantněji než na fotkách. Cesta lesem není nijak strmá, takže ji zvládnete i s kočárkem nebo s batolaty, která ještě nemají v nohách kilometry.

Vydat se můžete z Hřenska po značené trase. Jeden směr má asi tři kilometry – pro děti docela tak akorát. Cestou narazíte na pěkná místa, kde si můžete sednout, dát svačinu a pokochat se krajinou. A když pak děti uvidí tu obrovskou bránu, rozsvítí se jim oči. Vypadá to opravdu jako z pohádky.

Chcete něco víc akčního? Vydejte se do Edmundovy a Divoké soutěsky, taky z Hřenska. Tahle trasa je v létě naprosto super – jdete podél řeky Kamenice a všude kolem je příjemný chládek. A to nejlepší? Plavba na pramičkách těmi nejužšími místy mezi skalami! Děti to prostě milují. Není to fyzicky vyčerpávající, cesta vede po rovině, takže to dají i menší děti. Ty obří skalní stěny nad hlavou jsou pak pastva pro dětskou představivost.

Máte chuť na něco kratšího? Zkuste okruh kolem Jetřichovických skal. Není to dlouhá procházka, ale výhledy stojí za to. Vedete děti převážně lesem, občas zastavíte na vyhlídce a ukážete jim ty typické skalní věže, za které je České Švýcarsko slavné. Cesty jsou upravené a dobře značené, takže riziko, že by si někdo ublížil, je minimální.

A pak jsou tu Tiské stěny se skalním bludištěm – tohle je hit! Představte si, jak se vaše děti proplétají mezi vysokými pískovcovými věžemi jako ve vlastním dobrodružném filmu. Trasa není náročná, zvládnou ji klidně předškoláci. V okolí najdete i další menší okruhy, které můžete zkombinovat podle toho, jak vám to jde a jak jsou děti unavené. Jen pozor po dešti – kameny můžou být kluzké, tak vezměte pořádné boty.

Co si pamatovat při plánování? Vždycky berte v potaz, kolik je vašim dětem let a jakou mají kondici. Radši zvolte kratší trasu – prodloužit ji můžete vždycky, zkrátit už ne. Nezapomeňte na dostatek vody, svačinu a základní lékárničku. České Švýcarsko nabízí tolik krásných míst, že se budete chtít vracet znovu a znovu. A vaše děti? Ty si odnesou spoustu zážitků a možná i lásku k přírodě na celý život.